Katolická církev,

pravda, polopravda a lež?

Cesta myšlení

          Jsem člověk, který se zabývá duchovnem, už jen protože jsem v něm byl dost přísně vychováván a veden. V období mého dospívání jsem měl dvě možnosti. Buď víru v Boha zavrhnout a chovat se tak jako by žádný Bůh nebyl, anebo se pokusit přijít na to: Že by to mohlo být trošku jinak?  

          Do svých devatenácti let jsem chodil do kostela, jen protože to po mě někdo chtěl. A měl jsem kolem sebe mnoho kamarádů z tohoto prostředí. A dávalo mi to iluzi, pocit, že někam patřím. V tomto prostředí, když jsem se zakoukal do nějaké slečny, ženy, tak to skončilo, dříve než mohlo cokoliv kdy začít. To bylo moje první reálné setkání s povrchností.  Tak jsem se začal dívat jinam, tak zvaně za vyhrazený prostor. Rázem jsem byl jak v Jiříkově vidění. Protože jsem tento prostor neznal, byl jsem zvyklí, že jsem neustále chráněn. Začal jsem se chovat jak neřízená střela. Seznamoval jsem se, s ženami vdanými, rozvedenými, s ženami ve vztahu. Navštěvoval jsem podniky, o kterých mi málo lidí věří, že jsem tam opravdu byl. Atd. Bylo mi to naprosto jedno. Hlavně že jsem nebyl sám. Nic jsem neřešil. Dá se říct, že můj život byl jeden velký mejdan. Dost dlouho mi to vycházelo. Několik let. Ale pokud je vaše místo jinde, než to kde zrovna jste, tak duchovno si vás přitáhne nazpět. Teda pokud jste tomu otevření. Nic se neděje proti vaší vůli. Takže po pár životních kotrmelcích, jsem se musel pod tíhou životních okolností zklidnit. A začal jsem se zamýšlet: „Co Bůh po mě teda chce? Pokud nějaký je.“

Otevřená mysl

          Začal jsem pěkně od začátku a to samotným životem Ježíše Nazaretského. Ale kromě všeobecně známých pravd, polopravd a nakonec i lží, které jsou bez studu a bázně v kostelích hlásány. Snažím se, mít otevřenou mysl, pro všechny názory, s kterými se ve svém životě potkám. Čtením knih, studiem a to vše podpořené modlitbou. Nejsem nucen cizí názory přijímat, ale respektovat. A ještě jednu úžasnou věc mi to poskytuje, zpětnou vazbu a sebereflexi. Není ostudou své názory a postoje kontrolovat. A na základě svých zkušeností přehodnocovat. Ale na opak. Člověk se stává zabedněncem, když pořád stojí na názorech, o kterých se sám může přesvědčit, že mohou být i jinak.

Pár kontroverzí

          V mém soukromém hledání pravdy narážím na nesmyslné hranice Katolické církve. Katolická církev je dnes, nejstarší fungující církevní institucí. A opravdu by měla být nositelkou Kristovství. Nezaložil jí Ježíš, ale jeho následovníci. Za založením církve stála Panna Marie. Po Ježíšově smrti, to byly ženy v čele s Pannou Marií, kteří radili a pomáhali učedníkům určovat směr církve. Pana Marie požádala všechny, koho Ježíš učil, aby to bylo sepsáno. Z přirozené skromnosti požádala, aby o ní samotné bylo psáno co nejméně. Panna Marie, před každým takzvaně církevním rozhodnutím, nařízením, několik dní setrvala v modlitbě, aby se ujistila o správnosti daného rozhodnutí. Pravdou je, že v době Ježíše, ženy neměly žádnou váhu. Byl to rozmnožovací stroj. Ano, až na tak nízké úrovni bylo většina žen bráno. Ježíš pracoval na změně tohoto postoje. Bavil se s nimi na úrovní pro ně do té doby neobvyklé. Naslouchal jim a respektoval je. Vyjadřoval jim náklonnost. Odpouštěl jim a uzdravoval. Ježíš vyvýšil ženu na úroveň muže. Samotní učedníci ho za to kárali, ale Ježíš si stál za svým postojem. Podle vzoru Adama a Evy, v ráji si byli všichni lidé rovni. Například: Když se Ježíš vrátil z nějaké cesty domů, kde Marie nebyla. Byla to Panna Marie, kterou Ježíš navštívil jako první a pokud s ním byli přítomni učedníci, nesměly rušit. Takovou váhu a váženost měl k Marii a to nejen jako ke své matce, ale i jako k ženě. Jednou z diskutovaných otázek, kde Katolická církev mlží, nechce se mi doslova říct, že lže, je. Jestli měl Ježíš sourozence. A odpověď je. Ano měl. Bratra Jakuba a po roce sestru Rút a něco později bratra Jidáše. Jeho bratr Jakub byl asi o dvanáct let mladší, než Ježíš. Podle výkladů Edgara Cayce, k početí došlo po odchodu Ježíše na studia jenprve do Egipta a potom na tři roky do Indie a požději do Persie. Pro zajímavost, učení v Indii bylo zaměřeno na přípravu těla a duchovních schopností a v Persii se seznámil s učením Zu a Ra. Ježíš i Jan Křtitel zasvědcení na kněze získali v Heliopolis. Katolická církev se na toto téma odmítá bavit. Snad protože Mariánský kult nesmí ztratit na Mariině čistotě. Mariino lůno bylo čisté v početí Ježíše, to je bez diskuze. To jí ovšem nebránilo, po narození Ježíše, mít další děti. Proto tomuto postoji Katolické církve nerozumím. Ježíš nikomu ze svých učedníků nenařizoval, život bez ženy. Celibát je církevní nařízení. Za doby Ježíše: apoštol svatý Petr byl ženatý a naopak svatý Jan ženu neměl. Bylo to na individuálním rozhodnutí každého. Další hodně diskutovanou otázkou je, Jestli Ježíš byl ženatý. A odpověď je. Ano byl. Už jen protože do některých modliteben svobodní muži nesměli, natož tam vykonávat kazatelskou činnost. A jeho ženou byla Marie z Magdali. Po Panně Marii a učednících, byla Ježíši nejblíž. Někteří učedníci na ní žárlili. Podle neschválených spisů církve, takzvaných Apokryfů, se jí Ježíš, víc svěřoval než některým učedníkům a ti to samozřejmě těžce nesli. Měli spolu dceru a jmenovala se Sára. Zde opět Katolická církev tají skutečnosti. Ba co víc z Marie Magdalény, udělal Papež Řehoř I. v roce 591 našeho letopočtu, v jednom ze svých kázání, ženu nečistou a čistý extrakt sexuálního hříchu. Pravím, důvodem bylo. Potlačit velký význam žen v životě Ježíše. Až Papež Pavel VI. v roce 1969 toto tvrzení očišťuje. Ježíš, Marii Magdalénu osvobodil z obsazení sedmi démonů a to dokonce dvakrát. Před Ježíšem se jí nikdo tak nevěnoval. To na ní tak moc zapůsobilo, že mu naprosto podlehla. Když Ježíš někde promlouval, Marie Magdaléna nekontrolovatelně omdlévala. Bez přítomnosti Ježíše, Marie Magdaléna nebyla schopna fungovat. Podobně na tom byla také Panna Marie. Tak moc, jejich Duše spolu souzněly.

          Ve Vatikánských trezorech je mnoho citlivých informací a mnoho z nich je tak zásadních, že by při jejich zveřejnění, přinejmenším bylo léta co vysvětlovat. Pod obavou, ze ztráty důvěryhodnosti a vlivu na dvě miliardy lidí na Zemi, není v zájmu církevních představitelů něco takového někdy udělat. Moje tvrzení se dají přirovnat ke konspiračním teoriím. Ale ne. Snažím se, o praví opak. Mojí snahou je podpořit vaší mysl a vašeho Ducha k hledání pravdy, zkoumání pravdy. Žádné z mých výše uvedených tvrzení není namířeno proti vaší víře. Naopak vše má vaší víru podpořit. 

          Církev je jen instituce, která by měla lidem ukazovat směr a to v souladu se svobodnou vůlí každého člověka. A člověku byl, dán rozum a mysl, aby se měl možnost rozvíjet a zdokonalovat. Myslím si, že každý člověk má mít svůj názor a postoj na většinu věcí kolem sebe.

21. února 2018

***