Anthony DeMello - Cesta k Lásce
Buddhistické, křesťanské, zenové, chasidské, čínské i ruské texty jsou uvedeny poučením, jak nejlépe procítit jejich skrytý smysl. Příběhy mají podněcovat duchovní růst člověka a ukázat mu nové perspektivy kontemplace.
Před pár lety jsme se přáteli setkávali a četli tuto knihu. Pamatuji si, jak mi lezlo do slova na nervy se zamýšlet nad některými kapitolami. Vzhledem k tomu, že jsem dyslektik, mám značný odpor ke čtení. Kamarádka nám to přepisovala na počítači, abychom si to mohli vytisknout dle potřeby. Proto Vám tento text mohu nabídnout. Možná najdete v textu pravopisnou chybu, ale tu převáží hloubka myšlenek, které Vás budou vést k duchovnímu zamyšlení.
Přeji Vám všem krásný den.
Sheva
***
Knihy, které jsem naskenoval:
Václav Bok
Slovnik středověké něnčíny pro historiky
Předkladaný slovník chce pomoci historikúm a archivářům pří práci s německými prameny k českým dějinám vrcholného srředověku. Měl by doplnit, eventuelně i zastoupit standardní slovníky středověké němčiny, které jsou na některých naších pracovištích dostupné. Pojetí slovníku nemúže splnit všechna náročná kritéria filologická; prvořadým záměrem bylo vytvořit pomúcku, s níž by mohl pracovat nefilolog. ...
Petr Čornej - Dějepis 4 pro gymnázia a střední školy
Nejnovější dějiny
Publikace je posledním dílem čtyřdílné řady učebnic pro čtyřletá gymnázia. Je zpracována podle osnov pro čtyřletá gymnázia. Uplatní se ale i na dalších typech škol, neboť v učebnicích je graficky odlišen základní výklad od rozšiřujícího textu. Vzhledem k rozvržení učiva s důrazem na nové dějiny umožňuje i dobrou přípravu ke studiu na V.Š. humanitního typu. Podstatnou kvalitou řady je její nepřetíženost fakty a především paralelně vedený výklad obecných i národních dějin od nejstarších dob po současnost. Učebnice obsahují bohatý obrazový materiál, početné dějepisné mapy a náležitý didaktický aparát.Pro nižší ročníky víceletých gymnázií doporučujeme obdobnou řadu pro primu až kvartu. Pro každý ročník je určena rovněž jen jedna učebnice. K těmto učebnicím jsou vydány i pracovní sešity. Informace o nich najdete v nabídce pro Z.Š. Všechny tyto učebnice mají schvalovací doložku MŠMT ČR.
Učebnici si můžete koupit zde:
https://www.levneucebnice.cz/p/dejepis-4-pro-gymnazia-a-stredni-skoly-nejnovejsi-dejiny
Petr Čornej - Dějepis 3 pro gymnázia a střední školy
Novověk
Třetí z řady učebnic dějepisu pro gymnázia a střední školy – uplatní se především na gymnáziích, ale i na dalších typech škol, neboť je v učebnicích graficky odlišen základní výklad od rozšiřujícího textu. Vzhledem k rozvržení učiva s důrazem na nové dějiny umožňuje i dobrou přípravu na VŠ. Kladem řady je její nepřetíženost fakty a především paralelně vedený výklad světových i českých dějin od nejstarších dob po současnost. Učebnice obsahují bohatý obrazový materiál, početné dějepisné mapy a náležitý didaktický aparát.
Kamarádka mě poprosila jesli bych ji nenaskenoval učebnici. Pár dnů jsem tím strávil. Dávám ji sem k dispozici, hlavně pro studenty a jejich rodiče, kteří musí vážit každou korunu.
***
» Otec Pio mluví ke světu «
(díl 2.)
Svatý otec Pio celý svůj pozemský život zasvětil službě Bohu a lidem. Ale i po jeho smrti ho Bůh obdařil milostí dále pomáhat. Na jeho přímluvu dochází i k zázrakům. Kromě toho předal svému spolubratru důležité i povzbudivé informace, které byly postupně otisknuty v časopise REGINA, kterou vydává pan Dr. Mráček. Já se to snažím jen přepsat a uveřejnit na svých internetových stránkách. Svatý otec Pio je mým biřmovacím patronem a jeho život mě oslovuje.
Očistec a nebe
Řekl jsem ti, že jsem pokáním u svatostánku odčinil očistec. Jak se Bohu líbilo. Mohl bych trpět ještě víc a ještě jinak. Byl jsem poznamenán ranami Ukřižovaného, má duše byla vystavena neustálému trýznění, podobnému tomu, které trpěl Ježíš na kříži. Jedině s pomocí Boží jsem mohl tak dlouho žít. Chtěl bys vědět, jak mne oslavil? Můžeš si o tom udělat jen malou představu. Existují nebeské radosti, které se odhalují stále znovu a které plní duši neustálým nadšením. Ale všem se nedostává stejné nádhery.
Duše, která víc milovala, víc trpěla a osvědčila se v ryzejší čistotě, taková je schopna poznat nádherná tajemství nebeského Jeruzaléma. Jsem po boku svého milovaného otce Františka, obklopen serafíny a cherubíny ve hlaholném zpěvu lásky a radostného vzývání.
Na zemi se žije bez víry nebo jen se slabou vírou. Kdo je u Pána stále blízko, měl by působit víc ke spáse duší a měl by svou duši zdobit zásluhami. Blažené ty duše, které se podobají pilným včelám a dosahují nádherné koruny. Místo toho však mnozí „užívají života“ a hřeší. A přece existují neúprosné Boží tresty! Celý nebeský dvůr se s prosbami obrací na Boží všemohoucnost, aby ji usmířil. Proto také vy se modlete a přinášejte oběti.
Moc Božího života
Všichni říkají: „Pater Pio mrtvý!“ Ale jak je vůbec možné mluvit o smrti, když někdo dosáhl pravého života? Nesmrtelná duše opouští svou schránku, aby mohla prožívat věčnou blaženost. Mrtvý jsou ti, kdo žijí daleko od Boha, kteří vlastně nemají pravý život, to je život v Boží milosti. Duše, která odumřela bez Boží milosti, žije v temnotách. Její tělo je jako učiněná mrtvola bez skutečného života. Božský život proniká tělem i duší, proto je slovo smrt pro skutečné Kristovy učedníky nesprávným slovem. Mělo by se spíše mluvit o přechodu a o cestě do otcovského domu!
Ve světě se mnoho cestu a duše se přitom vozí v ubohé schránce. Je to tedy duše, její duchovní síly, které tu působí. Běda těm, kdo nevědí, co to znamená, vejít do věčného života. Cítíme velkou úzkost, protože žijete odcizeni skutečnosti, protože přisuzujete lidskému příliš velký význam a prožíváte život naplněný samými polovičatostmi.
Milujte pravý život, který vede ke Kristu. Tělo má sloužit jako nástroj, aby se cesta k věčnosti utvářela hodnotně. Nebojte se! Kdo dovede správně putovat, dojde triumfu. Je to triumf nesmrtelné duše nad smrtelnou skořápkou, která jednou slavně povstane, aby prožívala také nebeskou blaženost. Čím víc se tělo drží na uzdě umrtvováním smyslových pudů, tím více slouží dobrému a tím nádherněji bude zářit na věčnosti. Smrt není smrtí pro toho, kdo žil Kristův život, nýbrž je vlastně životem. Duše je životodárný střed celého lidského bytí. Sotva je oddělena od těla, odlétá jako šipka k Bohu, ke zdroji života, aby se vrhla do života bez konce. Tváří v tvář těmto skutečnostem nemají duše, které žijí ve stavu milosti, pociťovat strach, když se blíží poslední hodina: vždyť ta je přece přivede před Boží tvář. Nemají mít strach při myšlence na setkaní se svým Stvořitelem.
Poznámka redakce:
Svatý otec Pio se zmiňuje, že všechny duše prožívají v nebi velkou blaženost, ale že jsou různé stupně blaženosti, podle toho, kolik duše z lásky k Bohu přijala utrpení. Dále připomíná, že ti, kteří si „užívali života a hřešili“, prožívají po smrti těžké až zoufalé utrpení a nemohou to změnit. Člověk po smrti není mrtev, ale vědomí existence jeho bytosti je živější a jasnější než bylo během života na zemi. Tělo má sloužit, jako nastroj, aby se člověk zdokonaloval z lásky k Bohu. Potom má člověk i v utrpení mír v duši. Otec Pio, i po své smrti, potvrzuje důležitost umrtvování a kontrolování smyslových vjemů. Ukazuje, že kdo napodobuje Kristův život, má důvod k radosti a nebojí se své poslední hodiny, neboť v tu chvíli se setká se svým Stvořitelem a bude s ním ve věčné blaženosti.
pokračování příště
***
Laudato si (Tobě buď chvála)
Encyklika papeže Františka. Encyklika má podtitul „O péči o společný domov“.Papež v ní kritizuje konzumismus a nezodpovědný rozvoj a vyzývá k „rychlé a jednotné globální akci“ a k boji proti zhoršování životního prostředí.
Encyklika ze dne 24. května 2015 byla oficiálně publikována na tiskové konferenci 18. června 2015. Dokument byl původně vydán v angličtině, arabštině, francouzštině, italštině, němčině, polštině, portugalštině a španělštině. Po Lumen fidei, která byla vydána v roce 2013, jde o druhou encykliku papeže Františka. Vzhledem k tomu, že Lumen fidei byla z velké části dílem Františkova předchůdce Benedikta XVI., je Laudato si obecně považována za první encykliku, která je zcela Františkovým dílem.
V září 2015 vyšlo tiskem autorizované vydání v češtině a zároveň v září 2015 bylo dáno k dispozici zdarma v elektronické podobě. Název encykliky se odkazuje na verš svatého Františka z Assisi z jeho Chvály stvoření. Papež František řekl krátce po svém zvolení, že volba jeho papežského jména od byla inspirována tímto svatým, modelem dobrovolné chudoby a respektem ke stvoření: „František z Assisi je pro mě člověk chudoby, mírumilovný člověk, člověk, který miluje a chrání Stvoření; v současné době máme se Stvořením vztah, který není příliš dobrý, že?“ Dílo má 246 odstavců členěných do úvodu a šesti kapitol. Na konci encykliky jsou dvě modlitby – Modlitba za naši zem a Modlitba křesťanů a celého stvoření.
***
Čtyři dohody - Kniha moudrostí starých Toltéků
Miguel Don Ruiz
O čem kniha je:
Autor v ní popisuje čtyři jednoduché dohody, které bychom měli uzavřít sami se sebou, aby se náš živost stal šťastnějším a vyrovnanějším. Kniha nese podtext "praktický průvodce osobní svobodou" a to jasně a přesně vystihuje její záměr.
První dohoda nás učí nehřešit slovem, které samo o sobě nosí velkou energii a má opravdovou moc. Učí nás říkat jen to, co si myslíme, nikoho neurážet a rozdávat slovy jen lásku. Druhá dohoda říká, ať si nebereme nic osobně, protože vše, co ostatní dělají nebo říkají, dělají ze svých vlastních vnitřních pohnutek a nikoli kvůli nám jako takovým. Třetí dohoda nás pak učí nevytvářet si žádné domněnky, protože takové myšlenkové konstrukty nejvíce narušují vztahy mezi lidmi a jak říkal už Buddha, kořenem všeho zla je nedostatek poznání. Neptat se je to největší hlupáctví. Poslední dohoda nás pak nabádá, abychom vše dělali tak, jak nejlépe dovedeme - ne pro ostatní, ale pro sebe, abychom na sebe mohli být pyšní a nemuseli posléze litovat, že jste něco mohli udělat lépe, či více.
Čte: Jaroslav Dušek
***
Edgar Cayce – známý jako spící prorok
*18.3.1877 - +3.1.1945
Když si do internetového vyhledávače zadáte toto jméno, najdete spoustu informací, proto je zde nebudu kopírovat. Ale nabízím jednu z mnoha jeho knih, která mě nadchla z otevřeného se přihlášení k Bohu.
Zázrak jménem meditace
„Největšího lékaře máme v sobě, avšak pochybujeme, že nás vyléčí. Tím mu svazujeme ruce, aby tak mohl učinit.“
P. Yogananda
Zveřejněním následujících postupů a příslušné techniky se našemu čtenáři poprvé do rukou dostává přirozená metoda, ušitá člověku na míru a tudíž neselhávající. Není platná proto, že od doby existence lidstva ji moudří tohoto světa hlásají, nýbrž proto, že je pravdivá. Jediné, co se od člověka žádajícího pomoc očekává, je vážný a poctivý přístup, zaměřený na dosažení kýženého cíle.
Podíváme-li se na dějiny lidstva, zjistíme, že veškeré jeho úsilí není ničím jiným, než hledáním štěstí. Člověk je nositelem štěstí a pohody. Mudrci a mistři všech časů a všech národů lidem s nekonečnou trpělivostí připomínali stejnou prostou pravdu. Pravdu o tom, kde hledat a jak najít zdroj štěstí, zdraví a klidu.
Kdo jim napoprvé uvěřil?
Jen oni, zasvěcení do evolučního koloběhu vývoje lidského vědomí věděli, že v době, kdy intelekt člověka dostatečně zjemní a postupně začne chápat otázky ducha, ‚jenž buduje tělo“, se tyto záležitosti stanou majetkem širšího kruhu veřejnosti. Kruhu, jenž je dosud možná považoval za pouhé legendy či prázdné náboženské domněnky.
Je-li jedinec bez citu, uvádí do pohybu řetěz disharmonických okolností, jež jej nakonec přinutí hledat pravdu. Dějiny uplynulých století jsou naplněny lidskými potížemi, neštěstím, náhlými životními zvraty a hořkým zklamáním. Právě proto v současnosti nacházíme tolik lidí, připravených poslechnout moudré a vykročit za štěstím. Zvláště tam, kde materialistický útlak trval příliš dlouho a byl mimořádně tvrdý.
Závěrem této poznámky ať zaznějí optimistická slova Ka Steimetze z díla Bergiera a Pauwelse: „Věřím, že největší objevy budou učiněny na duševním poli. Jak víme z dějin, vývoj lidstva žene vpřed především síla ducha. Doposud jsme si s ní jen hráli a nezkoumali ji vážně. 
Jednoho dne lidé poznají, že materiální věci jim nepřinášejí skutečné štěstí a k velkým tvůrčím výkonům je podněcují jen málo. Teprve potom dá věda své laboratoře k dispozici pro výzkum všemocné tvořivé moci, ke studiu duchovních sil - oblasti, jíž se zatím téměř nezabývala.
Až tento den nastane, svět za jednu generaci dosáhne většího pokroku, než za poslední čtyři! Jakmile totiž vědecký technický pokrok lidem umožní, aby si vydechli, pak zkoumání „třetího stavu, tj. stavu bdění“, nahradí všechna ostatní lidská přání.
Možnost účastnit se zmíněného bádání bude uznána za jedno z lidských práv. Příští revoluce bude psychologická.“
***
Život a hořké umučení našeho Pána Ježíše Krista
Anna Kateřina Emmerichová
Tomu, kdo je s duchovním životem obeznalý, nebude se zdát tato kniha názorných a obdivuhodných rozjímání o utrpení Páně nikterak cizí a nemožnou, neboť křesťan žijící církevním rokem chápe vnitřní souvislosti modlitby a vyplnění, oběti a smíru, utrpení a lásky Boží, pokory a duchovní moci, sebezáporu a pravé svobody s vnitřní radostí a požehnáním; ví, že sám Duch svatý vhání mízu svých milostí do živých ratolestí na stromu Církve. Křesťan, žijící uvědomělým životem víry, je vnímavý pro tento vnitřní pohyb života, pro životodárnou a tajemnou píseň, které naslouchá, ponořen v rozjímání slov Ježíše Krista, a ještě víc se srdcem vzrušeným a napětím celé své bytosti, zcitlivělé pro spravedlnost, věčnou odplatu a vítězství pravdy, sleduje obrazy z umučení Pána, jež tu líčí Duch svatý; reprodukcí prostičkých slov omilostněné vidoucí Kateřiny Emmerichové a podáním z druhé ruky, to je zapsáním básníka Klementa Brentana, ztrácejí jen velmi málo na své životní a dramatické ostrosti. Zajisté bude tu mnohým otevřen svět zcela netušený a neznámý. Žijeme ve světě hmotných jevů, zorganizovaném a politicky zvládnutém takřka až po samý pramen myšlenek a citů, že by se zdálo, že už nezbývá nikde žádných oblastí, kam by vliv světské moci nedosáhl, ve světě hospodářství, průmyslu, zemědělství, družstevnictví, exaktních věd, fyziky, lékařství, vojenství, školství, hmotné osvěty, přednášek, sjezdů, proklamací a sociálních vymožeností. V tomto viditelném světě se pohybují bytosti různého stupně nadání a látkově různých schopností, které však cítí samy, při nejlepší vůli se řídit pokyny a předpisy důmyslně napjaté organizační sítě, že se každou chvíli někde spoje trhají. A v těchto trhlinách při pozorném patření uvidí se něco, co se nedá nijak hmotně zachytit a odměřit, svět mravní, vůle k spravedlnosti a poctivosti právě tak jako vůle ke lži, podvodu, násilí a nečistotě. Poznávací přístroje fyzické tu nejsou nic platný, a celý nesmírně obsáhlý život mravní, od obrovských principů až po vlásečnice mravních ctností — a stejně v opaku od hlavních a ústředních hříchů až po houštinu všedních zkažeností — je poznatelný jen skrze víru v Ježíše Krista. Lidé nevěřící, ne nevidoucí Ježíše, ale odporující Jemu, snaží se horlivě trhliny napravovat a ucpávat, ale počínají si tak, jako by trhlinu v lodi ucpávali vatou. 
Nic jiného není všechna snaha institucí a kanceláří než vata, jež jedenkrát nasákne, a to krví křesťanů. A celý mravní svět projevuje se skrze vnější život, ale ne hned jako na dlani, roste, proplétá se, kvete a usychá podle toho, jak vnitřní pružiny dobré i zlé jsou mocné. Kdo však se vyzná v té spletitosti, v těch zájmech a cílech lidí! Přítomná doba, o níž rovinné samochvály neubývá, by nám byla právě tak cizí, tak neznámá jako dávná kultura babylónská nebo asyrská, žili bychom v přítomné době jako cizinci ve více méně uzavřených kroužcích, nebýt několika blesků Božích, jež svým světlem ozářily cíle a metody tohoto století. Několik blesků, prosvěcujících až do srdce člověka, jsou papežské encykliky, v nichž Duch svatý neomylně strhává masky nepravým ideám, neboť on je to, o němž platí slova “Scnttans renes et corda”. Druhé blesky, ozařující krajiny i do minulosti a budoucnosti, jsou zjevení svatých, která sice mají charakter privátní, nezavazují tedy každého k víře pod hříchem, ale jsou nanejvýš cenná lidem věřícím.
Zjevení patří do bohovědy mystické, právě tak jako extáze, vize, levitace, záře a vůně, naprostá zdrženlivost od jídla a nápoje, stigmata neboli vtisknutí ran Kristových do čela, do boku, do rukou a do nohou, vidění stavu duše druhých lidí a vůbec zjevení zázračné, o nichž je nutno soudit podle pravidel, vyhlášených Benediktem XIV
Jmenované zázračné zjevy jsou tajemně rozdíleny Duchem svatým a patří k drahocennému bohatství činné svatosti. Jednou z vyvolených Božích byla A n n a K a t e ř i n a, páté dítě jedenácti členné rodiny Emmerichové z vesničky Flamske u Koesfeldu. Anna Kateřina žila v době zmítané vášněmi francouzské revoluce, za válek napoleonských, v čase, kdy osvícenská sekularizace slavila triumfy, a přežila pád Napoleonův. (Narodila se 8. září 1774, zemřela 9. února 1824.) Byla dcerou chudého sedláka, tak chudého, že už v útlém mládí musila do služby k cizím lidem. Ale přísný mrav a zbožná láska rodičů jí dala za dvanáct let života v otcovském domě pevný základ poslušnosti, cudnosti a horlivé, střízlivé zbožnosti. Už od raných let vídala zjevení anděla strážného a domnívala se, že tak prostě patří na duchovní svět každý člověk. Celé hodiny se modlívala, když pásla dobytek, nebo v noci rozjímala o umučení Páně. Už tehdy vídala zvláštní obrazy, jež lidem byly zcela neznámy. Spatřila živě ráj, pád prvních lidí, různé výjevy ze Starého i Nového zákona; později konala duchovní cesty nad Evropou, ba celým světem, byla uvedena do očistce, do nebe, ba i na měsíc, na slunce a hvězdy. Její úmysl vstoupit do kláštera byl nezvratný. Nebylo to lehké, neboť neměla tehdy přísně požadovaného věna. Aby si je opatřila, vstoupila do služby k vesnickému učiteli, kde se zároveň chtěla naučit hře na varhany, doufajíc, že se jí tak spíše otevře brána kláštera. Vidouc však bídu té rodiny, pracovala z lásky křesťanské pro ni. Teprve v 28 letech byla přijata u augustiniánek v Agnetenbergu u Dúlmenu, ale ne pro ni samu, nýbrž jako společnice Kláry, dcery učitele, u něhož sloužila, která při svém vstupu do kláštera si vymínila i přijetí Anny Kateřiny. Byla považována za poslední sestru; její hrdinná pokora však tím neutrpěla. Jednou při vytahování prádla na ni spadl ve výtahu těžký, plný koš; poranil ji tak, že od té doby stále churavěla, nemohouc ani chodit. Po devíti letech od jejího vstupu byl klášter státem zrušen a řehol nice se musily rozejít (1811).
Anny Kateřiny, která zbyla v klášterní nemocnici zcela poslední, se ujal francouzský kněz Lambert, vypuzený ze své vlasti, který v klášteře sloužíval mši svatou, a dal ji převézt do svého bytu v Diilmenu. Když jí bylo 33 let, byla stigmatizována. Už v dvacátém čtvrtém roku života se ukázalo první krvácení na čele, projev zvláštní Boží vyvolenosti. Krev se jí Hnula dolů po obličeji, jednou v kostele, když se totiž o poledních modlila, spatřila zářícího mládence, jak k ní přistupuje a ukazuje jí v jedné ruce věnec z nádherných květin a v druhé věnec trnový a táže se jí, který si přeje mít. Když si zvolila korunu trnovou, jinoch jí ji nasadil na hlavu a zmizel. Od té doby přicházely Anně Kateřině prudké bolesti hlavy a krvácení. Za devět let, když se modlila v chrámě a prosila Spasitele, aby jí dal s Ním spolutrpět, ucítila bolesti na rukou, na nohou a u srdce. Byla vyslyšena, tak jako asi padesát světců Církve, a byly jí vtisknuty rány Kristovy. Od té doby její stigmata vždy v pátek krvácela, zvláště hojně v době postní. Nepřijímala pak až do své smrti, do padesátého roku svého života, žádné potravy kromě svatého přijímání. Ovšem, byla podrobena přísnému vyšetřování ze strany církevních úřadů a několikrát ponižujícímu zkoumání od úřadů světských. Pravost stigmat byla prokázána. 
Anna Kateřina žila v době, kdy tak říkajíc věda učila o Ježíši Kristu a o biblických událostech jako o bajkách. Její utrpení, život a nadpřirozená zjevení však způsobily obrácení mnohých nevěrců. Zvláště podivné je obrácení básníka Klementa Brentana, jenž k ní přišel na návštěvu ze zvědavosti r. 1818 a zůstal u ní až do její smrti. Její líčení mnoha vidění zapisoval a z nich pak byly sestaveny knihy o Životě a utrpení Kristově, o Životě nejsvatější Matky Páně, o Hořkém umučení Pána našeho Ježíše Krista, o Poznávání svatých ostatků, o Svatém kněžství a Církvi, o Práci a utrpení ctih. Anny Kateřiny Emmerichové a o jejích posledních dnech. Její životopis od K. E. Schmogera je obsáhlou sbírkou podivuhodných zjevení, jež svědčí o “plnosti pravdy”, již Kristus svěřil své Církvi, a o Ježíši samém, úhelném to kameni, mimo nějž nelze nalézt základu jiného: “Neboť nikdo nemůže položití základ jiný mimo ten, který jest položen, a tím jest Ježíš Kristus.” (1 K 3,11)
Právě jste si přečetli úvod do pěti knih Anny Kateřiny Emmerichové. Ve kterých popisuje život Panny Marie, ale především život Pána Ježíše od jeho narození až na nebe vstoupení.
V roce 2012 byli tyto knihy opět vydány. Panem Rudolfem Špačkem http://bibliofil.webnode.cz/ I když Vám pátý díl zde nabízím ke stažení, byl bych rád, když si je koupíte.
Stáhnout pátý díl.
***
Napomenutí z onoho světa
Tato kniha obsahuje výpovědi démonů, kteří museli vypovídat na příkaz Boží.
Vydal: Bonaventura Bayer
Já jsem ji našel na http://www.napomenuti.estranky.cz seřadil a zde vám ji nabízím v PDF
Poznámka: Čtení této knihy doporučuji jen po modlitbě k Duchu Svatému.
***