„Já jsem, cesta, pravda a život.“
Už dlouho se zabývám myšlenkou, proč Kristus řekl: „Já jsem, cesta, pravda a život.“
Cesta, tomu rozumím, způsob života. Život, tomu se dá taky rozumět, třeba, když budu žít daným způsobem, je mi přislíben život věčný. Dejme tomu, že to se dá taky pochopit. Ale co tam v té větě dělá pravda???
Vždyť pravda je přeci samozřejmostí! Ne? Nikdo z nás přece, nechce být ten kterému se lže. Konkrétně já jsem byl za každou lež od dětství bit a vystaven dlouhému moralistickému kázání, že se lhát nesní a nemá.
Co si myslíte. Proč vaše dítě začne lhát?
Děti poznají velmi rychle konflikt mezi rodiči, podle intonace hlasu, chování. Poznají to dokonce dříve než ten druhý, kterého se ten konflikt týká a měl by ho vyřešit. Pro děti jsou rodiče vším a přirozeně touží po harmonii a klidu. Pokud se jim to nedostává, cítí se viníky tohoto nesouladu. A ve svých omezených možnostech přemýšlí, jak by tu situaci vyřešily. Třeba kreslí obrázky jednomu nebo druhému rodiči, aby zjistili, co se vlastně děje a proč. Chyba rodičů je, že neříkají od začátku dětem pravdu a izoluji je od dění. Například. Pošlete dítě si hrát do pokoje samo, v době, kdy ono chce být s vámi a ví tuto jeho potřebu nepoznáte. To je pro dítě největší stupněm pohrdání. Ono vás poslechne, protože jste pro něj nejvyšší autorita a máte nad ním moc, ale už si nese pocit, že zavazí Rodiče dělají ze svých dětí hlupáky, naprosto mylně si myslí, že kdyby jim řekli, jak se věci mají, že by to ty děti nepochopily. Přitom samo dítě je autonomní jednotka, když se jim vysvětlí, co se v danou chvílí děje a proč. Například: „Mi si s tátou, mámou teď musíme něco vysvětlit, abychom si rozuměli.“ Tak je to lepší než děti někam posílat, zavírat, vymýšlet si kraviny, nevysvětlovat, neřešit, zapomenout. Pro dospělé je řešení konfliktů před dětmi dokonce lepší. Nemusíte propadnout tolika emocím a omezíte se jen na podstatu daného problému. Vyhnete se napadání jeden druhého, protože pokud jste normální, tak se nechcete před dětmi shazovat. Pokud děti úzkostlivě chráníme před tím, aby bylo účastno, jak se řeší dané problémy, tak jak v životě přicházejí a dáváme je tak zvaně pod poklop, tak je to samozřejmě špatně. Od koho jiného, než od rodičů by mělo získat první poznatky řešení konfliktů. A ideál by byl, kdybyste to společně vysvětlili. Ale chápu, že to už je moc ideální a nikomu se do toho nechce.
Když je vám od dětství lháno, ať už záměrně, nebo ze sebe ušlechtilého důvodů. Potom vaše dítě má k vám 100krát ušlechtilejší důvody vám lhát, nebo neříkat pravdu. Ono vás nechce zklamat, zarmoutit, naštvat, jste pro něj ten, kterého bezmezně miluje a potřebuje. A když to vidí u vás bere to za normální a správnou věc.
Co znamená, když vám kdokoliv lže?
Že vám z nějakého důvodu nevěří, muže se vás bát. Někdo může brát lež jako lehký způsob, jak vás v manipulovat někam kam potřebuje a tak dále. To už je hlubší znalost výhod a nevýhod lhaní. Tomu se říká vychytralost. To vše patří do pravdy a lží zřejmých. To jsou fakta, které si časem ověříte.
Ovšem je také pravda a lež skryta. Lidé něco říkají, tvrdí, ale pravda může být jiná. Nemusí to být záměrná lež, většinou ti lidé, co to tvrdí tomu opravdu věří. Většinou je to proto, že převzali názor od někoho jiného a sami o něm moc nepřemýšleli. Na tuto podstatu pravdy nebo naopak lži si člověk musí přijít sám.
Co je pravda?
Zdánlivě záludná otázka, a ještě složitější odpověď. Pravda je, to, na čem se společnost dohodne že něco je takto, například, že po čem chodíme je zem. A měli by se na tom dohodnout lidé, instituce, kterým lidé všeobecně věří. Od toho jsou vědci, učenci, aby se mezi sebou přely, učily se od sebe navzájem a tím jednotili své poznatky. A potom je předávali nám širší veřejnosti. Ale myslím si, že veřejnost by neměla jen slepě přijímat od někoho informace, ale každý jedinec by měl přijímané informace podrobovat svému vlastnímu zkoumaní. A to na vlastní rozumové úrovní a podle svých životem ověřených zkušeností.
Osobní hledání pravdy. Opět, co to je, vždyť pravda je a musí být všude! Bohužel, v dnešním světě se pravda musí hledat. Každý jedinec má své názory, a to na základě svých zkušeností. Pokud získá novou zkušenost nahradí jí za starou. A stává se to jeho pravdou. Takto získaná pravda je cennější, než stejná rada jen sdělena někým druhým. Člověka to posílí v uvědomění a posílí to přátelství a důvěryhodnost lidí, kteří se mu snažili poradit. Jen hlupák nemění své postoje a názory.
Když člověk získá důvěru v lidi kolem sebe může tento proces hledání pravdy značně urychlit, protože stačí poslouchat lidi kolem sebe. A názory a pravdy druhých se nám stanou vodítky pro náš rozum a mysl, jaký směrem v našem bádaní se dát. Jen slepě a tupě přejímat názory druhých, bez sebemenší snahy přezkumu se nám může stát chybou. S nás jedince jako originálu se lehce můžeme stát kopií a k tomu ještě nezdařilou.
Proč je pravda skryta?
Člověk je tvor slabí, lehce podléhá pýše a spoustě slabostem. K tomu, abychom byli schopni přijmout pravdu, žít v ní a sní. Je potřeba se jí naučit přijímat, vidět, stát za ní a chránit jí. A to vyžaduje nabití životních zkušeností, osvojit si pevnost svých názoru spojenou v toleranci názorů jiných. Nebát se své názory a pravdy prezentovat a tím je vystavit konfrontacím vašeho okolí, tím je opravovat zpřesňovat a hájit.
Kde hledat Pravdu?
Ve vlastním životě. Nebát se prověřit převzaté pravdy od rodičů a opravit je. POZOR je to bolestivý proces. Opravovat pravdu s lidmi, s kterými máte tak silné vazby není bez bolesti. Ale vyplácí se měrou nevídanou. Zahojí se staré křivdy a zapomenuté rány. Pochopíte a díky tomu i odpustíte.
31. července 2020
***