Důkaz víry
Jednoho dne jsem jel pozdě večer ke kamarádům za Brno do zahrádkářská oblasti. Autobus mě přivezl ve 23 hodin do vesnice, ze které jsem musel jít 3 km pěšky. I když je léto tak v tento čas se tma hlásí o svoji vládu. Můj Storm4 jede 10 km za hodinu a po polních cestách na kterých je víc nerovností, než rovností musíte jet obezřetněji než po vyasfaltovaném brně.
Bezděky mi v myšlence proběhla modlitba Otče náš. Proběhlo mi hlavou: „Já jsem se fakt zbláznil, já se už modlím všude.“ Vzápětí jsem si sám odpověděl: „Ne, to jen aby se ti nic nestalo, sám tudy večer jedeš poprvé.“ Projel jsem vesnici a najel na polní cestu. Na jedné straně železniční trať a na druhé pole. Skáču tak po těch výmolech a měsíc skoro v úplňku na čisté obloze mě sleduje. K úplné pohodě se potřebuji vymočit. V hlavě mi zazní slova kamarádky, ke které mám namířeno: „Dávej pozor, na zdejších cestách na Stormu nikdo někoho neočekává, jezdi opatrně.“ Pod obavou o sebe sama jsem zajel ke kraji a v klidu s myšlenkou jak krásně je na světě jsem si ulevil. V okamžiku, kdy jsem chtěl, v cestě pokračovat se zadní kola začaly bořit do hlíny, a čím větší výkon jsem požadoval, tak tím víc jsem se bořil bez pohybu v před ani v zad, jen náklon na bok směrem do pole. Vstal jsem a v kleče jsem se pokoušel Strom vytáhnout, ale bez sebemenšího úspěchu. (Pro neznalé, stroj Strom sám o sobě váží 70 Kg.)
Tak tam klečím na svahu pole a o něco se snažím a ani jsem si nevšiml, že zastavilo auto městské policie. „Co se Vám stalo?“ Policistovi jsem vysvětlil situaci, během chvíle mi pomohl vrátit Strom na cestu a mě do něho posadit. Déle mu snad trvalo nasadit si gumové zdravotnické rukavice. Na rozloučenou na mě zablikal majákem a tak jak se objevil tak zmizel. Je nutno říct, že tato situace se odehrála během pěti minut. V místě kde projede jedno auto za čtvrt hodinu za bílého dne, jaká je potom frekvence aut po 23 hodině večerní, to lepší pro klid moji duše radši ani nezjišťovat. Policejní auto zmizelo a hlavou mi probleskne: “Už víš, proč ta modlitba? Ano Pane, vím, jen díky Tobě jsem zde strávil jen dobu nezbytně nutnou. Chvála Tobě Pane. Zbytek cesty jsem rozjímal o síle modlitby a Boží pomoci a žasl jsem jak perfektně a přesně to funguje, byl jsem plný adrenalinu.
Opatrně a jen tak v obrysech, vyprávím na návštěvě u kamarádů svůj nejnovější prožitek s obavou, abych u nich ze sebe neudělal ještě většího podivína, než za kterého mě doposud mají. Kamarádka se mě zeptala: „Co bys dělal, kdyby ten policajt nejel zrovna kolem?“ Tato otázka mě opravdu překvapila, protože jsem si uvědomil, že jsem s jinou pomocí v ten daný okamžik nepočítal. V tu danou chvílí, situaci jsem tu já a moje víra v Boha, moje osobní zkušenost s Bohem. Uvědomuji si, že jsem se choval naprosto racionálně a to dokonce racionálněji než běžně. Udělal jsem vše, co bylo v mých silách a v okamžik kdy moje síly nestačí, okamžitě přichází pomoc, v tomto případě policejní hlídka. Propojilo se: já a moje víra v Boha a on koná, protože mu nic nestojí v cestě, a to ani já sám, ani moje ego a moje pýcha. Když se nám podaří rozkódovat běžné situace, ve kterých se denně nacházíme. I bez jakýkoliv podpůrných látek se můžete dostat do stavu blaženosti. A to už zde na Zemi.
Problém nás lidí je že mi si toho Boha chceme pojistit. „Ano Pane Bože, já v tebe věřím, ale pro jistotu ještě něco udělám, kdyby náhodou jsi neměl čas.“ Podobně zareagovala kamarádka: „Co bys dělal, kdyby ten policajt nejel zrovna kolem?“ Když člověk člověku vyjádří jakýmkoliv způsobem nedůvěru tak se jednomu pro druhého těžko cokoliv dělá a většinou to končí odmítnutím. Toto chování nám přijde naprosto racionální a správné. Většinou každý den vyjadřujeme svým chováním, že Bohu zas tak moc nedůvěřujeme a proto on nám nemůže pomoci, i když mi ho prosíme, žádáme, škemráme. A to nemluvím o tom, jak rád by nám ve spoustě situací pomohl a to ještě dříve než mi sami o to poprosíme.
26. července 2016
Tento článek byl otištěn v časopise Vozíčkář 3/2016 18 strana
Pokud nějaký čtenář mých stránek by chtěl výše uvedený časopis podpořit, způsob najde zde.
***