Kde hledat Boha

          Přijde mi, že se moc zabýváme a snažíme se dokázat, že Bůh neexistuje. Kolik síly nás to stojí. Kolik grantů celosvětově už nato bylo vypsáno, kolik peněz a lidského úsilí jsme na to vynaložili. A ani jedna studie, a ani jeden vědec nepředložil jediný obstojný důkaz o neexistenci Boha. Mi jako lidé, jsme takový zbabělci, že i když veřejně prohlašujeme, že v Boha nevěříme. V okamžiku nebezpečí se máme snahu modlit. A protože naše společenské systémy nás ovládají pomocí všelijakých represí, a pomocí strachu. Máme podvědomou potřebu se modlit čím dál víc a víc. Snad pro sichr, kdyby náhodou přeci jen Bůh byl.

         Nejčastější argument, který slýchávám je: „Kdyby opravdu existoval Bůh, nemohl by dopustit, války, nemoci, přírodní katastrofy, atd. …“ Nechci se nikoho dotknout, ale je to velmi zjednodušený pohled. Ale pro člověka neznalého báze, velmi logický závěr.    

Kde hledat Boha. Kde najdu to Nebeské království, o kterém se píše v Bibli?

Já jako I. Š. – Sheva si myslím, ba to mám na sobě i ověřené, že Boha každý najdeme sami v sobě. Na první dojem to zní egoisticky, narcisticky. Proto s touto myšlenkou musíme zacházet opatrně, nejít s ní pyšně ven. Jako, že Já jsem teda někdo. Ale naopak, jít s ní pokorně do sebe. Jaký Já sám před sebou jsem. Kontemplativní život. Mnozí si mylně myslí, že tento styl života je vyhrazen jen některým lidem, není to pravda. Mi lidé jsme dost zranění a bojíme se sami na sebe podívat. Na co ještě přijdu a co mě, ještě víc srazí na kolena. Tento strach je oprávněný. Třeba proto že žijeme jen v nějaké iluzi, představě a sami sebe známe jen z provozního hlediska. Chci-li najít Boha, protože si myslím, že existuje, musím poznat a najít sama sebe. Je to těžký nežít dvojí život, jeden pro okolí a druhý sám pro sebe. Náš společenský systém nás k tomu vede, zcela ze zištných důvodů. Jsme lépe ovlivnitelní.  Ale to neprospívá nám, ale někomu jinému a to ještě krátkodobě. Poznávat a nacházet sama sebe je opravdová práce, makačka, která mnohdy trvá celý život. Jsme-li k sobě upřímní a chceme-li ten dosavadní život vést k něčemu, co nám dává smysl a to jak na lidské úrovni tak na té duchovní, pocitové. Tak v průběhu života se nám prohloubí nebo otevřou další vjemy. Začneme život a celý svět vnímat v širších souvislostech. Najdeme odpovědi na otázky, na které se nám okolí bojí přiznat, že o tom až tak moc nepřemýšleli. Najdeme Boha, svojí horlivostí a prací na sobě. Chození do kostela, čtení bible a duchovní literatury. To vše nám má ukázat směr a lidské vzory nám dávají povzbuzení a podporu. Ježíš Kristus, podle katolické církve, byl první, který se dostal nejblíž k Boží podstatě. Proto je brán za Bohočlověka a druhá Boží osoba V první řadě jsme tady mi a záleží na nás, jak jsme ochotní napnout své síly, aby naše životy za něco stály. Ze své zkušenosti vím, že Bůh je tak milosrdný a tak nás má rád, že už za projevenou snahu, dokončuje dílo sám.

            Žádná církev na světě, žádné náboženství, Vám nemůže předat osobní prožitek, který se děje na základě Vaších zkušeností, a ty se získávají podle toho, čemu se opravdu celoživotně věnujete. Důležité je abyste si, vždy nechali prostor a čas pro svoje vlastní myšlenky.

29. ledna 2017

***