Proč věřit v Boha

         Věřit v Boha je pro člověka povinným úkonem. Špatně se to prokazuje lidem, kteří takzvaně v Boha nevěří. Ale i oni v něco věří, v sami v sebe, v přírodu atd. …. Vše, co vás napadne je dílo Stvořitele. A do toho díla stvoření patříme i my. Jelikož Bůh je všude a vším. Pro člověka není snadné pochopit, že náš Stvořitel se nemůže uzavřít do jedné z našich forem, které my rozumíme, aby se nám ukázal. Tím by popřel své Božství, ve kterém může vše. Proto nám poslal svého syna Ježíše Krista, který nám o něm řekl.

        Dovoluji si tvrdit, že Bůh je tvůrčí myšlenka, nejčistší z nejčistších, je všude a vším, je naprosté vše. A my jsme v něm a On je v nás. Navzájem se prostupujeme. Uznávám, je velmi těžké tomu porozumět. Člověku, který má touhu a snahu tomu rozumět, doporučuji: nechme to v sobě zrát, přemýšlejme o tom, dejme této myšlence volnost, čas a svobodu. Když se nám to podaří, Ona sama se v nás rozvine. Uvidíme sami, jak to funguje. V nejrůznějších situacích budeme nacházet odpovědi na všechny naše zvídavé otázky. Budeme příjemně překvapeni, jak lehce se to k nám bude dostávat. A to vše za předpokladu, že tomu budeme otevřeni. Pro bezvěrce je to těžko pochopitelné. I když, jak už jsem se zmínil, nikdo není bez víry. Lidé, kteří v Boha zarputile nevěří, v nich je to poznání slabé. Protože jsme Boha přestali brát jako nejdůležitější část našeho bytí a tím jsme se od něj začali vzdalovat, vyskytly se další civilizační potíže. Člověk ve světě plného lidí se cítí sám, v nepochopení a v depresi atd. …. To je naprosto normální jev.  To Duše hledá svého Stvořitele. Kontakt s ním je pro ni stejnou samozřejmostí, jakou je pro lidské tělo nádech a výdech.

          Největším problémem dnešních lidí je tolerovat svobodnou mysl druhého. Naučili jsme se lidem předávat své myšlenky tendenčně. V záchvatu pýchy lehko nabýváme přesvědčení, že zrovna ty naše názory jsou ty správné. Důležité je pochopit, že každý člověk je na jiné úrovní chápání v rámci plného poznání. Každý jsme na té nejvyšší úrovni sobě možné. To je závislé na naších osobních zkušenostech v duchovním světě. Co chápeme my, nechápe ten druhý, ale on chápe zase jiné věci, které my nechápeme, že on je chápe. Je tomu proto, abychom se navzájem doplňovali a obohacovali a navzájem si pomáhali, protože cíl máme všichni stejný. Dojít k plnému poznání.  Budeme-li vycházet z toho, co už bylo řečeno, není těžké poznat, že dnešní člověk jde přesně opačným směrem. Naši mysl denně přetěžujeme zbytečnými informacemi, živíme svá ega v pyšné touze být lepší než ten druhý. Ale ve skutečnosti se bojíme své myšlenky sdílet. „Co kdyby si o mě druzí mysleli, že jsem magor.“ Když přestaneme mezi sebou soupeřit a srovnávat se s těmi druhými a sjednotíme své myšlenky, dokážeme víc a snadněji. Kristus řekl: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt;18:20) To nám říká. Jako jednotlivec jsi slabý, ale najdeš-li jediného nebo více se stejnou myšlenkou, tam mezi vámi začne vznikat tvůrčí proces podpořen Stvořitelem. A ze slabých jednotlivců se stanou zkušení a moudří, nezapomenutelní lidé, kteří svojí vyčištěnou minulostí jsou schopni se napojit na plné poznání a ovlivňovat nejen lidi, ale veškeré dění kolem sebe.  A to vše v souladu se stvořením.

 26. ledna 2016

***