Duše před Bohem

            Přišla Duše k Bohu. Bůh Otec, to zubožené černé nic uchopí do dlaní a ponoří do lázně plné svého milosrdenství. Duše se okamžitě zbaví své špíny a začne zářit jasným světlem. Tekutina je čistá a průzračná, po nečistotě není ani stopy. Duše je opět uchopena a opět pomořena, tentokrát do Lásky Boží. V tento okamžik se Duše rozjasní ještě víc. Takový jas zde na zemi my neznáme. Tekutina je čirá a průhledná, jako by tam nebyla. Duše je postavena na vyvýšené místo, něco jako na stojan, do příjemného vánku. Vánek spravedlnosti. Andělé pod vedením Anděla strážného té dané Duše jí obléknou do barev, které jsou jí nejmilejší. Jedním z důvodů, proč Duše září je ten, že celou dobu v těle člověka touží po tomto okamžiku. Duše je předvedena před Boha, protože je znovu v plném poznání a ví, je si vědoma, co se v lidském životě podařilo a co ne. Duše si sama uvědomí, jak na tom je. Tak jak příkře vyslovujeme soudy nad svými bližními, si je uvědomíme sami před sebou a tak se sami posoudíme. Proto je řečeno, nesuďte, abyste nebyli, souzeni. Velká většina Duší jde do Očistce.

***

            Mnoho Duší nemůže po smrti člověka opustit lehce tento svět. Nejčastější příčinou je závislost na pozemském okolí, nejvíce na lidech, na věcech, na zvířatech a nevyřešených vztazích. Kolikrát jde v lidských očí o maličkosti, typu neodpuštění rodičům, přátelům. Pro Duší je to důležité a stejně důležité to je pro lidi, kterých se to konktrétně týká. Těmto Duším to může bránit v jejich dalším vývoji. Taková Duše, které je tímto problém blokován vstup nahoru, čeká zde na zemi na dostatek modliteb za ni. Říká se tomu odpustky. V dřívějších dobách se po mši svaté neopustil kostel, aniž by se farníci nepomodlili za tímto účelem. V dnešní době mi přijde, že nerozumíme tomu, jak to funguje a jak velký význam to má.

***

            Chceme-li pochopit ten fakt, že Bůh Otec je všude a vším, musíme mi lidé o tom začít přemýšlet ve svobodě mysli. To znamená nepřijímat slepě myšlenky a názory druhých, ale naopak o nich opravdu přemýšlet, kdo jak to myslel a jak to asi máme my v souvislosti s našimi životními zkušenostmi. Každý člověk má tu Duši jinak vyspělou, proto je každý jinde. Nemá to být příčina k výsměchu nebo k ponižování, ale důvod k hlubokému pochopení životních situací. Je potřeba si uvědomit, že každý člověk, který žil, nebo žije na tomto světě má pro Boha nevyčíslitelnou hodnotu. Vše, co známe a chápeme, stvořil Bůh ze své podstaty, ze sebe, do všeho vložil sebe sama a také se k němu vše navrací. Jako dítě jsem rád na vše říkal: “To je Boží“ Znamenalo to, že je to dobrý, lepší než dobrý. Mnoho lidí mě napomínalo, abych to neříkal. Až dnes si uvědomuji, jak blízko jsem byl pravdě.

5. července 2014

***