Chodec

Smutný, sám, šel jsem městem,
potkal chodce s bílou holí.
Naznačil úsměvným gestem,
že ho nic nebolí - ani náš svět.

Zakopl o chodník,
a padl na zem.
Lidi, já vím, kudy jít,
a kdo jsem - jsem, který jsem.

Dokázal mi, že nejsem vůbec sám,
pláč nad sebou Ti nestojí za to.
Každý občas neví, kudy kam,
ale všichni hledají zlato.

Ten chodec nic neviděl,
ale v Boží lásce měl jasno.
Já v srdci prázdno měl
a myslel, že pro mě vše zhaslo.

A ono vše začalo.

Napsáno: 26. 2. 1996