O vánocích v roce 2025 jsme společně jeli navštívit místa, kde působil český salesián otec Med. Prvně jsme navštívili národní park Kazirangu, kde jsme měli možnost vidět i nosorožce. Štědrý večer jsme oslavili v salesiánském noviciátě v Zubze. Ivan se mě neustále vyptával, kdy si budeme rozdávat dárečky pod stromečkem. Na Boží hod jsme byli v provinciálním domě v Dimapuru, kde mně Ivan dáreček předal. Protože jsem měli málo času, dar jsem jen zběžně otevřela u sebe v pokoji a nepřikládala jsem daru velkou důležitost. 

Mezi tím se Ivan s otci domluvil, že zásnuby proběhnou v duchovním centru poblíž jezera Umiam, kde jsme oslavovali příchod nového roku a po půlnoční adoraci se otcové Ivana ptali, jestli zásnubní dar má u sebe. Bohužel zůstal v Schillongu, kam jsme se vraceli a věci na pár dní jsem balila já, takže vánoční dárek jsem nepřibalila.

Naše původně tradiční zásnuby – najít dárek pod stromečkem, proběhly velmi netradičně, dotazem po půlnoční adoraci:“ Ivanem, máš dárek u sebe?“
Protože prsteny moc nenosím, jako zásnubní dar mně Ivan pořídil zlatou cihličku, jako investiční zlato a místo dotazu „Vezmeš si mě?“ napsal celou báseň, kterou moje romantická duše nerozklíčovala. I přes velkou snahu Ivana, otců a google translátoru, aby vše proběhlo v pořádku, nepočítali s tím, že Stáňa dárek nezabalí a zůstane v Schillongu.